Pascale, jaký jsi měl z akce celkový dojem?
Neskutečné! Na Nürburgringu jsem byl poprvé, natožpak při 24-hodinovém závodě. Atmosféra byla nabitá energií, měli jsme možnost prožívat vše kolem závodního týmu a jeho vozů v celém rozsahu závodního dění a nahlédli jsme také do všech oblastí tohoto motoristického sportovního týmu – od dílny až po prezentační prostory. Vedle toho na mne velmi zapůsobila uvolněná nálada podél závodní dráhy v prostoru kempu a množství entuziastických a kreativních lidí s jejich neobyčejně konstruovanými stany.
Jaké úkoly jsi měl během akce na starosti?
Byl jsem součástí týmu starajícího se o pneumatiky a měl jsem odpovědnost za správu všech sad pneumatik (tři auta se 40 sadami pneumatik pro každé z nich). Byly tři skupiny po čtyřech technicích, kteří měnili pneumatiky, přičemž každý z nich nesl odpovědnost za jednu pozici. Sledoval jsem každou výměnu pneumatik a hlásil jsem příslušné informace vedoucímu týmu. Na chvíli jsem mohl vypomoci i přímo při výměně nebo jsem přebíral menší úlohy, například obstarat čisticí prostředky nebo skladové příslušenství.
Znal jsi ostatní členy týmu? Jak bys ohodnotil týmovou spolupráci?
Náš tým tvořilo dohromady asi 150 lidí z různých zemí, kteří se z větší části vzájemně neznali, mimo jiné proto, že jsme tam přišli z různých firem. Konkrétně v týmu, který měl na starost pneumatiky, nás bylo dvanáct zaměstnanců z naší společnosti. Pro nás to byl do jisté míry mimořádně zvláštní teambuilding-víkend. Od prvního dne jsme skvěle cítili vzájemnou sounáležitost, všichni táhli za jeden provaz a vzájemně si pomáhali.
Jak náročné pro tebe bylo zůstat 24 hodin bez spánku a v čilosti?
To nebyl žádný problém. Nakonec jsme byli vzhůru v jednom kuse dokonce 42 hodin, protože jsme potom ještě v týmovém stanu měli oslavu vítězství, kterou jsme si za žádnou cenu nechtěli nechat ujít. Nejnáročnější byly tři až čtyři hodiny před koncem závodu, které se táhly do nekonečna. Úspěšné zakončení v nás pak ale znovu probudilo všechny síly.
Co pro tebe byl největší zážitek během celé akce?
V paměti mi zůstalo především postavení na startu. Bylo možné až do poslední chvíle zůstat na závodní dráze, prohlédnout si vozy z těsné blízkosti a dokonce poznat i jezdce a přítomné grid girls. A odtamtud se šlo přímo do týmového boxu připravit se na první výměnu kol. 24-hodinový závod mě upoutal od první sekundy. Celá akce pro mne byla nádherným zážitkem!
Pascalovy dojmy můžeme plně potvrdit – a už se těšíme na příští rok.
